V uplynulých dnech se na mne obrátilo několik pedagogických pracovníků včetně ředitelů škol a pracovníků školských poradenských zařízení. Tématem jejich dotazů je novela školského zákona, která začala platit prvním kalendářním dnem tohoto roku, konkrétně její § 37, který se týká institutu odkladu školní docházky u budoucích prvňáků. Tazatelé se obávají, zda nově, anebo přesněji znovu zavedené přísnější posuzování důvodů odkladu zahájení školní docházky odborným lékařem a současně školským poradenským zařízením neklade zbytečné nároky na zákonného zástupce dítěte se sháněním dvou odborných potvrzení a také nadměrnou zátěž pro školská poradenská zařízení.

Přestože rozumím motivaci tazatelů eliminovat byrokratickou zátěž spojenou s žádostí o odklad zejména v případě, kdy k žádosti vedou zjevné zdravotní důvody, musím toto zpřísnění hájit, protože ke změně v zákoně v této věci nedošlo náhodou.  

Institut odkladu školní docházky začal být v posledních letech nadužíván, v některých případech se nebojím říci zneužíván. Jedná se zejména o situaci ve větších městech, ale ani menší města a obce nejsou výjimkou. Pokud problém hodně zjednoduším, začalo docházet k tomu, že o odkladu nástupu dítěte do první třídy základní školy začali rozhodovat namísto odborníků rodiče dítěte, často na základě pouhého vlastního pocitu. Právě kvůli benevolenci zákona a jistě i dobré vůli lékařů bylo snadné získat doporučení odkladu školní docházky, aniž by k tomu vedly skutečně závažné důvody.

Vinou tohoto trendu došlo k prohloubení dvou hlavních problémů: Zaprvé se děti ve věku šesti let začaly takříkajíc hromadit v posledních ročnících předškolních zařízení. Vzhledem k velmi tristní situaci, co se počtu míst v předškolních zařízení týká, docházelo v některých městech skutečně k eskalaci problému, který bylo třeba řešit. A za druhé velmi vážným problémem se ukázalo být i věkové rozložení prvňáčků v jednotlivých třídách. Bylo opakovaně prokázáno, že děti, které nastoupily do první třídy s ročním odkladem bez zjevného důvodu, byly v některých dovednostech zvýhodněny oproti svým mladším spolužákům. To mělo vliv na tak důležité sebevědomí a motivaci těch prvňáčků, kteří nastoupili školní docházku takříkajíc „tak, jak se má“.

Smyslem novely tedy samozřejmě není administrativně komplikovat život rodičům dětí, u kterých je odklad školní docházky opodstatněný. Ale naopak maximálně vyrovnat podmínky, za kterých děti školní docházku zahajují. To je také pravým smyslem institutu odkladu školní docházky.

Proto chci tomuto zpřísnění v novele školského zákona vyjádřit podporu.  Myslím si, že skutečně odborné posouzení způsobilosti nástupu dítěte do první třídy je pro další vývoj dětí do té míry důležitý, že je třeba přistupovat k němu maximálně důsledně.