Dobré pozdní odpoledne, spíš podvečer. Vážený zbytku vlády, vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, již tady bylo mnoho řečeno k vládnímu prohlášení, bylo tady vzneseno mnoho kritiky, bylo tady řečeno mnoho poetických slov, ale já bych se chtěla věnovat resortu, který mě zajímá už třicet let, trošku střízlivěji.

Když jsem si minulý týden v Hospodářských novinách přečetla, že pan ministr Kalousek chce seškrtat ještě v tomto roce 10,2 mld. ze státního rozpočtu, řekla jsem si: Uf. Pak jsem se podívala na další řádek a zjistila jsem, že z těch 10,2 mld. má 3,04 mld. ušetřit resort školství. To znamená - z celých škrtů téměř 28,1 %. V té chvíli jsem si vzpomněla na svého zastupitelského kolegu, dnes primátora, Tettera. Když jsem po něm před dvanácti lety přebírala úřad náměstkyně pro školství a sociální věci, on mi řekl: Děvče, předávám ti žebráckou hůl. Ani jsem netušila, jak hlubokou pravdu ten člověk má, přestože všichni již dvacet let proklamujeme: Škola musí být centrem každé obce. Učitel musí být osobností, které si všichni váží. Žák a student musí být konkurenceschopný. Tak musím říct, že na konci devadesátých let skutečně naši studenti vycházející ze základních a středních škol byli schopni konkurovat svými znalostmi studentům ze všech možných evropských a světových vysokých škol. Bohužel, po šetřeních, která byla, a po průzkumech, které byly udělány minulý rok, zjišťuji, že se dostáváme někam mezi státy rovníkové Afriky. A to je věc, která mě znepokojuje.

Může tady mnoho mých kolegů říkat: Aha, no jo, zase ta učitelka. Ale já si zase teď musím vzpomenout na slova člověka, kterého si velice vážím, a tím je pan profesor, světový ekonom, pan profesor Švejnar, který když začala vrcholit současná hospodářská krize, řekl, že "je slepý ten stát, který zavírá v době krize oči před financováním vzdělání".

A již jsem u současného programového prohlášení. Musím říci, že zase se podívám na to, jak je silné programové prohlášení. Má celých 41 stran - a z toho jedna a půl strany je věnováno školství. Zase je to pro mě příměr, jak moc si vzdělání a budoucnosti vážíme.

Chtěla bych říci, že je krásné to, co slibovaly Věci veřejné: Každému učiteli přidáme 5 tisíc. Bylo by to fajn, když podprůměrný plat českého učitele, který je 98 % průměrného platu v naší zemi, by se zvedl o 5 tisíc korun. Ale pak už je z toho jenom 2,1 mld. začínajícím učitelům. Hm. Trošku to skřípe.

Já těm začínajícím učitelům ty peníze strašně moc přeji, protože já si strašně přeji, aby mladí lidé po stovkách a po tisících nechodili na pedagogické fakulty a pak z nich třetina šla učit a dvě třetiny se rozprášily do jakéhokoliv jiného sektoru. Ale víte, ono říci, že přidáme 2,1 mld. především mladým učitelům, je hezké. Ale to je A. Ale B: Zjistili jsme si, jak to dneska vypadá? Když mladý začínající učitel třeba chce jít na střední školu, nemá šanci místo dostat. Proč? Protože na střední školu přichází generace slabých ročníků narozených v roce 1995, 1996. To znamená, že ubývá míst na středních školách, tudíž že na středních školách nepotřebujeme více kantorů. To znamená, že to není nedostatkové povolání. Naopak. Ředitelé škol, ať základních nebo středních, musí propouštět. A i kdybychom dali ten náborový příspěvek mladému učiteli, těžko si dovedu představit to rozkymácení, jaké by nastalo v našich sborovnách.

Ale víte, na jedné straně řekneme: Přidáme. Přidáme 2,1 mld. Pak přidáme 4 mld. Ale pak to zmrazíme. Takže dojde k tomu, k čemu došlo teď. Ještě v roce 2007-2008 průměrný plat českých učitelů a pracovníků ve školství rostl. V roce 2009 šel dolů, letos chybí 1,5 mld. Takže všechny peníze, které bychom nyní nasypali do platů učitelů, pouze zastaví ten neuvěřitelný a hrozný propad jejich průměrné mzdy. To je k financím, které se týkají mezd.

Dále bych se chtěla zmínit o financích, které se týkají pomůcek. Tam nám chybí čtvrt miliardy, nebo se má škrtnout čtvrt miliarda. Ono se řekne: Hm, tak rodiče nakoupí ty pastelky, čtvrtky těm dětem. Ale to je další zátěž pro už tak ždímané rodiny těch, kteří mají průměrné a podprůměrné platy. Není to jednoduchá situace.

Určitě mi někdo řekne: no jo, ale kde chceš peníze ve školství vzít? Já je mám! Já bych věděla, kde je vzít! Přijde vám spravedlivé, že v této zemi, kde zatím není možné srovnat úroveň středních škol, je státní příspěvek na studenta soukromé školy 90 % toho, co dostáváme na studenta veřejné školy? To znamená, že pořídit si soukromou střední školu je bezvadný byznys: od státu 90 % toho, co studenta na veřejné škole, od rodičů školné. Často ho zvyšujeme. Takže když postupně během dvou tří let snížíme příspěvek na studenta střední soukromé školy dejme tomu z 90 na 60 %, jistě naši ekonomové spočítají, kolik ušetříme miliard, které budeme moct dát do pomůcek, do platů učitelů, do rozvoje školství. Já bych přemýšlela tímto způsobem, protože mi přijde, že to je velice, velice diskriminační.

Co se týče podpory učňovského a středního školství. Jak dneska chcete z dětí, které vyrostly v panelácích, na sídlišti, vychovat kvalitní řemeslníky? I já jsem byla svědkem toho, že jsme ve školách rušili kovodílny, dřevodílny a místo nich jsme dělali, prosím vás, velmi potřebné jazykové učebny, učebny na informatiku. Ano, byly a jsou velice potřebné, ale neměli bychom se zamyslet na tím, že bychom měli právě základním školám přispět na rozvoj technických předmětů? Protože bez toho zájem o řemeslo nevzbudíme.

Co se týče středního školství, je potřeba stále se táhnoucí červenou nit ohledně státních maturit dokončit, smotat do klubíčka. Podle mého názoru je nutné velmi dobře vyhodnotit generální zkoušku, která proběhne již za několik týdnů, a pak definitivně říct co dál. Vzpomínám si, jak jsem tady před čtyřmi lety stála a obhajovala jsem spuštění státní maturity v roce 2008-2009. Se čtyřletou zkušeností tvrdím: kdyby se tehdy spustily, možná že první rok, druhý rok by byl s nějakými problémy, ale rozhodně by se nám nenavyšovaly stovky a desítky milionů na přípravu a dneska už by se maturovalo.

A poslední moje poznámka, která se týká školství, a jistě o tom bude hovořit potom po mně kolega Ohlídal, je vámi prohlašované odložené školné. Řešení v koaliční smlouvě, tedy tzv. odložené školné, se pohybuje na maximu 20 tis. za školní rok. Ale chápeme, že jestliže se studenti zadluží, a když si vezmeme opět studenta pedagogické fakulty nebo i studenty medicíny, kteří potom nastupují za velmi, velmi nízké platy a průměrného platu dosahují někde kolem 35 až 40 let, u učitelů to tak ani není, kdy vlastně by začali odložené školné vracet? Vždyť oni by žili vlastně celý život na dluh!

A když se vrátím k naší ústavě, Ústavě České republiky, která hovoří o právu na vzdělání na základních a středních školách a při možnostech a schopnostech i právu na vzdělání na vysokých školách, tak se ptám: Nevylučujeme tímto způsobem sociálně slabé z vysokoškolského vzdělávání? Myslíte si, že oni se rozhodnou studovat na vysoké škole, když si budou muset půjčit na vystudování na vysoké škole? Vždyť už dnes, aby vůbec ze sociálně slabých rodin děti mohly na vysokých školách studovat, tak chodí vedle práce ještě na brigády, aby nebyly zátěží pro své rodiče, aby mohly vystudovat.

Takže když se proberu tímto vládním prohlášením, co se týká školství, zjistím: Nejvíc škrtů se do konce roku udělá v resortu Ministerstva školství. Jedna z nejméně obsažných kapitol, která je ve vládním prohlášení, se týká školství. Z toho mi vyplývá, že naši vládu, která nás dnes žádá o důvěru, přestože ve svých programech měla podporu vzdělávání, podporu učitelů, problematika školství a vzdělání nezajímá, a proto se na mě nezlobte, já nemohu takové vládě důvěru dát!

Děkuji za pozornost.